Projekt TANCEM PROTI DROGÁM

Projekt Tancem proti drogám vznikl před 6 lety.

Projekt je založený na poznatcích moderní psychoanalýzy v oblasti emoční inteligence a jejího rozvoje u různých věkových skupin klientů.

Pracuje s genetickou psychologickou zátěží u různých věkových skupin klientů.

Projekt formou pohybové a taneční terapie zaintegrovala do léčebného programu Psychiatrická lečebna Červený dvůr.

Finance na jeho realizaci poskytlo na rok 2O12 a 2013 ŘLP /Řízení letového provozu/.

 

Projekt Tancem proti drogám v Psychiatrické léčebně Červený Dvůr

SHRNUTÍ od pana primáře léčebny Č. Dvůr:

V letošním roce (2013) to bude již druhý rok, kdy Psychiatrická léčebna Červený Dvůr spolupracuje s Taneční školou AD Praha na projektu Tancem proti drogám. Podstata projektu je na první pohled jednoduchá – tanečníci z taneční školy formou půldenních či celodenních lekcí učí pacienty léčebny tančit. Výuka společenských tanců ve skupině (v terapeutické komunitě) s sebou nese ovšem plno prvků, které pozitivně formují každého v takové skupině (v našem případě pacienty) v mnoha směrech. Přiznáváme, že jsme mírou a rozsahem pozitivního efektu na pacienty a na celou léčebnu velmi překvapeni.

 

Není novinkou, že se v psychoterapii využívají různé taneční prvky a techniky. Velmi často jde o jednorázové projevení se pohybem, vyjádření emocí volnou taneční kreací nebo jde o prožitek vesměs individuálních tanečních projevů ve skupině k posílení skupinové koheze. Tyto techniky jsou pak často rozebírány a z celkového prožitku jsou vybírána témata, která všichni přítomní vnímají jako terapeutická.

 

Tanec v našem projektu je jiný. Více než taneční terapii či klasickým „tanečním“ (kde atmosféra je často formální, mnohdy i pro někoho zúzkostňující), podobá se tancování v našem projektu opravdové taneční škole. Atmosféra je velmi podpůrná, vlídná k překonávání různých ostychů a nešikovností a současně bezpečná a společenská.

 

Naše léčebna poskytuje služby v oblasti sekundární a terciární protidrogové prevence. Jsme státní zdravotnické zařízení plně specializované na léčbu závislostí, cílem našich terapeutických programů je maximální možný návrat závislého člověka zpět do původních životních rolí. Máme celorepublikovou klientelu, kapacita našeho zařízení je 103 lůžek, ročně projde naší léčebnou cca 750 lidí, přibližně dvě třetiny pacientů léčbu dokončí. Máme docela dobré jméno v odborné veřejnosti, v posledních letech obsazujeme přední místo v hodnocení péče Kvalita očima pacientů a jsme akreditováni Spojenou akreditační komisí ČR. Bližší informace o našem zařízení lze získat na www.cervenydvur.cz.

Našimi pacienty jsou zejména lidé závislí na nealkoholových drogách (zejména heroinu a pervitinu), na alkoholu a patologičtí hráči. Muži i ženy starší 18 let. Téměř všichni přicházejí do našeho léčebného programu v doznívající intoxikaci drogou či již s odvykacími příznaky, plni stresu z katastrofálního života v poslední době, na okraji společnosti, s rozbitými vztahy s blízkými lidmi, často současně somaticky nemocní, s nestabilní psychikou, nejistí, nesebevědomí, s negativním vnitřním sebehodnocením, s minimální vnitřní důvěrou v možnost změny života, bez odvahy ke změně, v naprosté většině případů společensky již vyloučení z původního prostředí, ženy často se zkušeností sexuálního násilí…

 

Náš terapeutický program je zaměřen z větší části na stabilizaci závislosti, na

prevenci relapsu a na dosažení kontemplace a rozhodnutí k životní změně. Terapeutický program se skládá ze dvou skupin aktivit - jednak z aktivit psychoterapeutických (vesměs postavených na slovu a vesměs se věnujících negativním tématům v životě pacienta) a z aktivit zodpovědnostních a činnostních (které zase nesou určitou tenzi z důsledků konkrétní zodpovědnosti či činnosti).

 

A v léčebně začínají také tančit.

Celý projekt, který jsme v našem terapeutickém programu vnímali jako pilotní, přinesl výrazně pozitivní výsledky v míře vyšší a širší, než jsme původně očekávali.

 

Zmíním zde některé výsledky (při vědomí, že působení tance je celostní a vytknutím jednotlivostí se dopouštíme výrazného ochuzení):

 

• Společenský tanec učí pacienty navzájem k sobě přistupovat velmi vlídnou a bezpečnou formou - zejména pro mnoho pacientů obou pohlaví je překvapivé zjištění, že muži a ženy se k sobě nemusí chovat jen v různě kultivované/nekultivované formě sexuálních objektů, ale že existují bezpečné podoby blízkého kontaktování se obou pohlaví (toto je mimořádně důležité zejména pro naše pacientky s kariérami sexuálního násilí či zneužívání). Společenský tanec dává ritualizovaný prostor, jak k partnerovi přistoupit, aniž by byl druhým nutně vnímán jako obtěžující. Dává prostor, jak být k partnerovi milý a současně milostí partnera nezneklidnit. Dává prostor vypadat hezky beze strachu, že půvab bude vnímán jako sexuální výzva.

 

• Společenský tanec učí obecně všechny přítomné větší kultivovanosti chování- zřetelně to pak cítíme na celkové atmosféře oddělení i léčebny několik dní po taneční lekci. Pánové, kteří měli problém s kulturou svého vystupování, najednou otevírají dámám (svým spolupacientkám i terapeutkám)  dveře, aby jim dali přednost, a dámy tuto drobnost umí najednou přijmout mnohem elegantněji.

 

• Tanec ukazuje mnoha pacientům, jak by mohli po léčbě získávat libé pocity a jakou životní cestou by se mohli dát. Přes časté počáteční ostychy si tanečních lekcí velmi užívají a mnoho z pacientů má zájem pokračovat „v něčem podobném“ i po léčbě.

 

• Tance daly možnost pacientům zakusit nedrogové uvolnění, způsob, jak lze dosáhnout odstupu od aktuálně naléhajících problémů bez návykových látek,

 

• Mnoha původně nesmělým pacientům tance dodaly sebevědomí a odvahu, která se pozitivně může projevit v dalších terapeutických aktivitách a rozhodnutích. Mnoho pacientů vstupuje do lekcí s tím, že tančit neumí nebo že jsou nemehla, po docela krátké zkušenosti zjistí, že přece jen šikovní jsou, a začnou být odvážnější i v jiných aktivitách a jiných rozhodnutích. V tomto směru je důležité, že jde právě o tanec společenský a že se pacienti učí zvládat „předpisové“ sestavy, tedy že je jejich pokrok evidovatelný (radost z harmonického zvládnutí sestavy je tudíž také větší), ve srovnání s případným nestrukturovaným individuálním tanečním projevem u jiné taneční terapie.

 

• Kontakty a vztahy vznikající během projektů přinášejí spolu mnoho významných témat, která pacienti dále zpracovávají v psychoterapeutických aktivitách.

 

• Tance - jako protiklad k verbální a vesměs ,,smutné" psychoterapii – dávají v terapeutickém programu pacientovi šanci plně prožít možnosti svého těla v harmonickém pohybu a lépe probudit svůj sebeozdravný potenciál (než toho může dosáhnout terapie zaměřená na negativní témata).

 

• Systematické taneční lekce umožňují zlepšovat koncentraci pacientů na aktuální činnost a na sebe. Koncentraci ve smyslu drivu, zaměření na činnost, vůle ke zlepšení. Koncentraci ve smyslu zvednutí se ze židle a nikoli pasivního sezení a snění.

 

• Atmosféra společenských tanců zcela přirozeně vede pacienty k tomu, že chtějí vypadat hezky. Drobná věc s ohromným efektem zejména na pacientky, které v důsledku drogové závislosti a drogového životního stylu mají problém s ženskostí, s jemností, s přiměřeností image atd.

 

• Pacienti se během tance cítí „normální“. Nevnímají při lekcích, že jsou psychiatričtí pacienti, závislí, „feťáci“, „looseři“ či jakkoli jinak stigmatizovaní a vnímají, že jsou prostě tančící lidé. Tento frázovitě znějící efekt může mít mimořádný dopad na změnu negativního sebehodnocení (ve smyslu „nejsem ztracená, mám šanci na změnu“).

 

Zmínili jsme jen některé efekty a pominuli jiné (jako např. překvapení pacientů, jak dobře se lze bavit bez drog či alkoholu atd.). Překvapivé na všech těchto efektech je nejen to, jak silné jsou, ale že se nemusí verbalizovat. Nic z výše zmíněných efektů nemuselo být řečeno a stejně tyto efekty v atmosféře projektu nastávají.

 

Na dokreslení několik výňatků z deníků pacientů:

 

„Dnešní tance byly fakt úžasné, moc jsem se na nich uvolnil a těším se na další…ty tance mi připomněly čas, kdy jsem tancoval jako malej a dostal jsem touhu se do těch časů vrátit…“

 

„Dnešní den byl zdaleka nejlepší, který jsem zde zažil. Ráno i odpoledne taneční hodiny a jsem úplně nadšený. Jednu chvíli jsem se tam v sále zastavil a říkal si, jestli je vůbec možný, že před měsícem jsem se doma utápěl v depresích a teď tady tancuju na skvělou hudbu a lidi kolem mě se perfektně baví…už dlouho jsem se necítil tak dobře, jako dneska. Byl jsem téměř šťastný. Pocit, který jsem už dlouho neokusil“.

 

„..u toho tance jsem zapomněla úplně na své problémy, vzteky, křivdy, strachy. Vůbec jsem si nepřipadala, že jsem v léčebně, ani jsem nemyslela na fety.“

„ Ten tanec je vážně senzace. Nikdy bych nevěřila, že se to budu chtít učit, že mě to vůbec kdy bude bavit. Naplnilo mě to od hlavy až k patě..jsem z toho doslova okouzlená!“

„Dnes jsem zjistila, že znovu dokážu překonat svůj stud a pak jsem uvolněná a jde mi to! A to i bez chlastu! Takže dnešek byl pro mě dost zásadní a úspěšný!“

„Nic tak nádherného jsem v životě nezažila. Tancování mi nikdy moc nešlo, ale tenhle typ tance to bylo něco jiného. Dnešní den byl paráda! Když jsem přišla na pokoj, tak jsem byla plná dojmů. Vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, co se to tam dělo.“

„Nejdříve jsem si říkal, že to bude zase trapárna. Vytuním se a zůstanu někde v zadu jen tak na kukačku. Ale pak jsem se aktivně zapojil, ostatně jako všichni okolo. A začalo mě to fakt fest bavit! A dokonce mi ani nevadilo, že jsem nemehlo. Prostě jsem se bavil a užíval si pohodu a styl tance. …měl jsem z toho dobrý pocit a hrozně mě to nabilo energií. Ještě teď jsem celej rozhrkočenej jako puberťák.“

 

„Takovýmto aktivitám jsem se vždycky vyhýbal. Když to začínalo a všichni se postupně zapojovali, říkal jsem si – to tě, hochu, nemine, zvedni se dobrovolně, než na tebe ostatní začnou ukazovat. Šel jsem do toho, nohy se mi pěkně motaly a po chvíli jsem to vzdal a sedl si. Pozoroval jsem ostatní, některým to taky moc nešlo, ale nevzdávali to. A to mě nakoplo k tomu, abych se zvedl a šel do toho znova. Postupně jsem vystřídal čtyři partnerky a musím říci, že to nakonec nebyla taková tragédie, opravdu jsem si to užil, uvolnil jsem se a trochu mě to postrčilo kousek dál.“

 

,,Tak dnešek je k nezaplacení. To byla nádhera, Normálně jsme měli taneční. Ještě ted', když si vzpomenu, mi nohy tančí samy do rytmu a to jsem nikdy, ale opravdu nikdy netancovala takovýhle tance. Tancovala jsem na diskotéce nebo striptýz. Pro mě to byla moc velká zkušenost. Mě to tak začalo bavit! Taky jsem se od rána na to těšila, nevěděla jsem ale co na sebe, tak mi byly nabídnuty šaty k půjčení a ono ejhle mě to tak v nich slušelo. l tento střih, styl, jsem měla na sobě poprvé v životě. Já jsem nikdy neměla, ani dodnes nemám svoje společenské šaty. No nechtěla jsem je ze sebe sundat. Chtěla jsem, aby mě v nich viděl každý. Všichni aby mě v nich viděli. Ano je pravda, že jsem opět chodila kolem kluků, aby po mě koukali a říkali, že vypadám v nich dobře a že mi to sluší. Po dlouhé době jsem se cítila moc hezky. A to na tancování bylo to nádherné. Já jsem byla tak unešena! Hrozně se mi líbilo, že šli pro mě tančit i ty tanečníci. Byli tak nabití radostí, kterou sem si přivezli s

sebou. Připadá mi, že i do komunity přinesli dost optimismu, radost, štěstí, pohodu, elán. Moc se mi to líbilo. Jsem vzrušená, je to pro mě hodně vzrušující, radostné, moc mě to chytlo. Je pravda, že tančit vůbec neumím, ale už budu moci chodit na plesy, budu moc tancovat společenské tance, které se chci naučit. Já jsem měla a partnera Lukáše B. z odd. B, vybrala jsem si ho sama, protože vím, že od

něj tam není ten pocit sexuchtivosti. Mě úplně vyrazil dech, když jsme přišly ve 12.30 na sál, tak přišel ke mně a přinesl mi jako jediný kytici – růži. Sice umělou, ze sesterny B, kterou jsme tam museli vrátit, ale jediného ho napadlo přinést partnerce na tancování kytici. Musela, teda to jsem udělala s radostí, že jsem mu poděkovala přede všemi. Moc se mi tento den líbil. l holky jsou jako proměněný. Doufám, že tancování bude pokračovat."

 

Bylo by chybou nezmínit, že zásadní podíl na celém vyznění projektu Tancem proti drogám mají lidé z Taneční školy AD Praha. Všichni přistupovali k projektu s nadšením, nadšení a respekt velmi zřetelně přenášeli na naše pacienty, vytvořili bezpečnou, důstojnou a tvůrčí atmosféru. Jejich základní pozitivní lidský postoj k druhému člověku je zjevný a věrohodný a je pravděpodobně klíčovým faktorem dosavadního úspěchu našeho společného projektu.

Prim. MUDr. Jiří Dvořáček

PL Červený Dvůr